Na novém CD mohli Křeni klidně pokračovat v zajetém stylu a po předchozí desce sypat z rukávu podobné, stejně usazené a kvalitní, podpořené prodejností a odezvou publika. Ale oni si řekli: NE! Dobře udělali: hlavním dojmem z jejich právě vyšlého čtvrtého alba je pokračující hledání dalších forem pro své umělecké vyjádření. Jen dvě písně jsou převzaté, všechno ostatní je vlastní - včetně dvou instrumentálek. Pojďme se na nové dílo podívat blíž.

Pár zvlášť sympatických momentů: (čísla v závorkách označují skladby podle jejich pořadí na CD)

Příjemný barytonový témbr: Michalovy, Karlovy i Lukášovy nižší polohy (4, 6, 7, 10, 12) jsou stejně osvěžující, jako když po všech těch podobných horalských tenorech zazpívá Adam Steffey. No, na druhou stranu jsou intonace i frázování tamtéž možná občas trochu velkorysé ;o).

Výborná sólová kytara: jiné nástroje taky bezva a plné nápadů, podle mě na tomto CD vynikají Ondrova sóla. Výborně vymyšlená i zahraná, tón i frázování vyzrálé – i oproti předchozí desce krok nahoru. Závidím. Moje oblíbená sóla jsou (3, 13).

Pěkná aranžérská místa: třeba změny nálady změnou rytmu (3), odvážné aranže zpěvu (4), a vůbec zajímavé použití efektů pro větší barevnost (14*).

Bonus track: ten mi přijde jako nejzajímavější i nejzábavnější z celého alba. Nevím kdo z kapely chodí s nějakou Luckou, že podle toho pojmenovali celou desku. Že by jich bylo víc? Nebo je to podle písně (1). Každopádně nejzajímavější píseň alba (14*) je schovaná, neuvádí se vůbec v bookletu. Ani nevíme jaký je její název, pracovně jsme si ji u nás doma nazvali „Hudbou mluví všichni“. Je třeba přečkat nebo přeskočit po dohrání posledního uvedeného kusu (13) generálpauzu dlouhou 60 vteřin (pozice 3:34 až 4:34). Tam čeká něco, co jsme od Křenů a zřejmě ani od jiné bluegrassové kapely ještě neslyšeli. Vtipný text s výstižnými charakteristikami jednotlivých členů – hoši si umí udělat legraci ze sebe samých. Hip-hopový podklad, Michal Wawrzyczek zdařile rapuje a akustické nástroje vkusně dokreslují, ostatní kluci se v rapu přidávají na podporu vybraných frází. Odkaz Billa Monroea správně pochopený (dovolím si tu citovat Helenu Bretfeldovou z jiné recenze). Namísto plagiátu stylu zpoza oceánu a textu někdy podobně kýčovitého jako mnohé naše dechovky (to se v českém bluegrassu občas taky najde) tu máme aktuální autentickou výpověď a odvahu prezentovat nápady s kombinací stylů. Hudebně vstupuje kapela taky do nových území – neuvádí v bookletu kdo a jak vyrobil bicí a perkusivní podklady, ani jaké zvukové efekty použili na zpracování některých stop, ale evidentně tam něco takového proběhlo a výsledek je fajn. Text podle mého skromného soudu vede o koňskou délku nejen před zbytkem alba ale asi i před většinou další české BG produkce.

Vtipný a průkopnický kousek, a věřím že pro někoho také inspirativní. Nečekám, že by se taková píseň chytila na jamech – na to je moc osobní respektive kapelní. A hudebně přece jen trochu monotónní, položená hlavně na textu. Ale v mém mp3 přehrávači vede hitparádu a ještě nějakou dobu bude. Jen tak dál, chlapi! Banjo se v hip-hopu a funky rytmech vyjímá moc dobře, nápadité banjové sólo by i tady určitě slušelo. Další akustické nástroje mají stejné šance, záleží jen na nápadu a fantazii. Slyšeli jste třeba Groovegrass nebo Gangstagrass? Mimochodem, ještě jsem zvědavý na živou verzi tohoto tracku na některém koncertě Křenů…

Co mohlo být lepší:

Celkový zvuk: Nevím, kde udělali soudruzi z NDR - pardon, ze Zlína - chybu (v masteringu?). Jistě zato vím, že klukům na zvuku záleželo a připlatili si za odborníka. I tak jsem při prvním poslechu na kvalitní sluchátka (u obyčejných nebo za jízdy v autě to vůbec neregistrujete) měl dojem, že nahrávka zní zastřeně jak přes tlustou deku. Jiná úmyslná zvuková koncepce nebo jen moje uši? No přiznám se, že hned u první skladby jsem podezíral taky starý referenční discman Sony a kontroloval všechna nastavení. Nebylo to v tom. Nakonec jde jen o detail, nic zásadního.

Anglická výslovnost: občas zní spíš česky (1, 3). Bojujeme s tím všichni, kdo zpíváme anglicky. Čest výjimkám ve výslovnosti, kterými jsou třeba Ralph z Vysočiny (ten už se stejně narodil multijazykový) nebo pražský Prdelka. Anglicky psané texty co do kvality si komentovat netroufám, to můžou spíš ti, co jsou v tom jazyce doma od narození.

Zajímavé CD hlavně kvůli skrytému bonus tracku, ale i jinak pozoruhodný počin této dál vyzrávající kapely. Křenům přeji zdar v dalším objevování svěží muziky a v získávání nových posluchačů...


PS: Osobní poznámka - Poslední dobou to vypadalo, že jakmile něco pochválím (samozřejmě zaslouženě), hned se to sepsuje. Pochválil jsem spojení GrassCountry s Drivem a vzápětí se rozklížilo. Stejně tak Waterflow s výtečnou zpěvačkou Loes vzalo jiný směr, jen co vyšla recenze. Zpěvačka se odloučila a všechno je jinak (CD je výborné, to platí). Křeny to ani trochu nevylekalo. Klidně si troufli chtít i druhou recenzi ze stejného pera. Nakonec podle matematického pravidla dvakrát mínus by se mělo změnit na plus, tak by druhá recenze teď Křenům měla přinést štěstí (a nevím, že by první uškodila). A když mají odvahu pustit se třeba do rapu kombinovaného s akustickými a bluegrassovými nástroji, není třeba si o ně dělat starosti. Přeji příjemný poslech.

Zatímco v druhé polovině 90. let bylo těžiště tuzemského bluegrassu jednoznačně v Čechách, situace po zlomu letopočtu se začala měnit. Svědčí o tom i dvě pozoruhodná, letos vyšlá alba, obě vydaná vlastním nákladem v edici Modrá struna.

Karvinští Křeni vzbudili právem pozornost, už když jako "žákovská" kapela v roce 2000 začínali. Jejich třetí album For Sale se povedlo mimořádně: Křeni už mají dostatek zkušeností a ještě mladistvý feeling; dlouho taková kapela v českém bluegrassu nebyla.

První předností desky je schopnost Křenů sestavit zajímavý, v rámci daném žánrem (progresivnější contemporary bluegrass, který se nebojí přesahů do americké akustické hudby, country či folku) pestrý set, prodchnutý osobitou atmosférou či náladou; to je dobrá zbraň proti snadné zaměnitelnosti.Většina uvedených skladeb je z vlastní dílny (přispělo všech pět Křenů!), čtyři písně pocházejí ze zámoří a výborně složenou (i provedenou) pecku Just The Sky You're Under - typický otvírák - napsal Ralph Schut. Odečteme-li dvě velmi zajímavé instrumentálky mandolinisty Vítka Hanulíka, větší část písniček je zpívaná anglicky. Některé z pěti českých textů nechtěně ilustrují známou poučku českých bluegrassistů: "Zpíváme anglicky, protože anglicky zní i každá blbost dobře." (Je tu i taková perla jako "chtít si jenom brát, někdo musí dát/prázdný je můj prám, k vám se podívám" - Vzpomínky.) Přesto je dobře, že tu čeština zní: většina textů aspoň netahá za uši a dobře se pojí s muzikou.

Kromě již zmíněné úvodní skladby je výborná třeba Cool Night - skladba se silnou atmosférou a výraznými hudebními nápady. Tempově jde rozsah alba od vypalovačky I Know It Means To Be Lonesome až po dost sladkou, ale výraznou záležitost Kdyby. Píseň To co nás trápí vypadá díky drsňáckému textu a trochu ledabylejšímu podání, jako by utekla z repertoáru Nové sekce. Last Love Waltz bych už už prohlásil za rodného bratra všech Kentucky a jiných Waltzů, kdyby nepřišla skvělá kontramelodie v refrénu; za typický bluegrass je tu asi opravdu jen Falling, Falling, Falling.

Dalším trumfem alba jsou mimořádné instrumentální výkony všech pěti členů kapely. Nikdo se samoúčelně nepředvádí, ale jejich hra je skutečně strhující. Označím-li jako úplně nejvýraznějšího z nich dobristu Karla Začala, trochu je to nespravedlivé vůči jeho skvělým kolegům a trochu je to výraz faktu, že mimořádných dobristů je v téhle zemi málo. Kromě již jmenovaných hrají na banjo Michal Wawrzyczek a na kontrabas Lukáš Rytíř; kapelník Ondra Kozák hraje kromě kytary ve třech kusech i na housle.

Trochu slabší jsou Křeni ve zpěvu. Vícehlasy jsou většinou velmi upozaděné a hlavní zpěvák Ondřej Kozák nikdy nebude vládnout velkým hlasem. Jinak ale dělá, co může: je precizní, má dobrou techniku, výraz a skvělou angličtinu. Horší je to s jeho kolegy, z nichž (kromě Začala) zpívá každý 1-2 písničky: přísnější měřítko snese jen Wawrzyczek.

Je tu třetí disk kapely Křeni, který nabízí hodně zajímavé muziky na vysoké úrovni a několik překvapení. Kapela je už známou stálicí na české i evropské BG scéně, sbírá ocenění včetně toho z posledního EWOBu. Teď nám přináší novou kolekci 15 písní.

Názvem "For Sale" nesledovali Křeni úmyslný odkaz na stejnojmenné album Beatles z roku 1964. Spíš jako mladším ročníkům jim ani nenapadlo, že ten název je už použitý. Jistá vzdálená souvislost mezi českým a britským albem by se najít dala: Beatles měli za sebou dvě alba sestávající větším dílem z převzatých rokenrolů a jedno album kompletně autorské (Hard day's night), jejich čtvrté album znamenalo hledání "kam dál" a rozšíření záběru. Křeni prošli podobným procesem - na prvním CD se vystřílel začátečnický repertoár, na druhém experimenty - v případě Křenů také album výhradně z vlastního materiálu. Teď se soustředili na lepší výběr skladeb - díky tomu je taky album daleko víc "sexy" než předchozí dvě.

A skutečně: nová deska ukazuje, že se kluci posouvají dál. Z aktivního vystupování pochopili, že publikum - i to české - ocení pestrost. Proto je deska dobře namíchaná ze základních složek, na které obecenstvo čeká. Nabízí svižné bégéčko - něco známého, co rozehřeje stylově zaměřené posluchače. Nabízí instrumentálky z vlastního pera - protože tohle taky kapela umí výborně a je třeba to uplatnit. Nabízí vlastní písničky zpívané česky. Vzhledem k tomu, že jako autoři se uplatňují všichni, mají možnost na desku vybírat ty nejpodařenější kousky. Stylově ovládají bluegrass i new acoustic music, country, folkové polohy i swing (na této desce swingový kousek nenajdete, museli byste pohledat na těch starších).

Překvapení první - změnili studio! Po Benovi a Svaťovi tentokrát angažovali Sabíka. Výsledný zvuk se neustále zlepšuje. Z prvního poslechu na sluchátka jsem odvázaný nebyl (Peťo, prepáč), ale těžko porovnat, když je ucho zvyklé na dokonalé studiové výsledky zahraničních špiček žánru. Takové srovnávání by nebylo úplně fér - Křeni přece jen na studio měli trochu jiný rozpočet než americká profi kapela.

Překvapení druhé - změnili sestavu! Skupina integrovala do své sestavy mladičké instrumentální talenty Vítka Hanulíka s mandolínou a Karla Začala s dobrem, kteří už předtím získávali respekt jako duo nebo každý sám za sebe. Oba se u Křenů dostávají do příležitostí jako zpěváci a autoři. Celkově to zvuk Křenů ve všech těchto směrech obohacuje. Dobristu jako hosta měli už na dřívějších deskách, teď mají vlastního a machra. No a Vítek byl střelec už jako žák základky, kdy střílel od boku virtuozní skladby od Radima Zenkla jako by nic. Pak našel i Thileho a další kvalitní inspirace a je to slyšet. A všichni se naučili poslouchat i tu hudbu, kterou mají v sobě, vybírat z ní to nej a předávat to svým posluchačům.

Překvapení třetí - Křeni mají 4 lead zpěváky! Ondra nemusí zpívat všechno sám, kapelní projev získává víc barev, i živé hraní bude víc v pohodě. Navíc do budoucna je to příslib pro další práci s vokály.

Pár postřehů k vybraným jednotlivým písním:
Úvodní "Just the Sky You´re Under" je příjemná náladovka - zvukově mi připomíná něco od Billa Winshipa nebo Loose Ties. O Ondrově barytonu už se psalo dřív, poslouchá se opravdu příjemně. Ralph pěkně napsal, Ondra dal písni pěkný výraz.
Druhá věc je waltz - asi další překvapení: Ondra umí napsat moc pěkné melodie, ani harmonicky to není nuda.
"Vzpomínky" - zpívá Vítek! Také velmi příjemná barva, měl by se tomu víc věnovat. Text mi ze začátku přišel jako sbírka jednoslabičné vaty, ale myšlenka tam je. Asi by prospělo při psaní textů mluvit svým vlastním slovníkem.
"I Know What It Means To Be Lonesome" - první bluegrassovka desky, která mě pořádně probudila, hrnou to správně vpřed. Hoši vtipně spojili instumentálku Cincinnati Rag (Fluxedo) s uvedenou písní, která má stejný harmonický půdorys. Karel to "začal" jasnou poctou Jerrymu Douglasovi a pak už to do Vás perou po svém. Kytara, banjo i mando mají také moc pěkná sola. Podobně to platí i o písni "Falling, Falling, Falling" - tráva pěkně do modra.
"Trying Not To Think" - opakoval bych se o Ondrově témbru, pěkné melodii, skvělých mezihrách, náladě. Basa smyčcem pěkně podkresluje a graduje.
"Mountain Stream" - jedna ze dvou Vítkových instrumentálek. Dobrá práce, je znát, že se učili u dobrých vzorů a pochytili hodně, teď to umí i sami napsat a velmi dobře zahrát. Ještě trochu vyčistit timing (nespěchat) a klidně si je spleteme s první ligou za oceánem.
"Kdyby" - zpívá Lukáš a také umí vykouzlit náladu!
To platí i o rychlejší písni "Tmavý kout". Pozor na víc slabik v refrénu, než kolik se dá prakticky vyslovit. Nápadité banjové solo! Nakonec takových bylo hodně i na předchozím CD, je jasné že toto je jedna z dalších silných stránek kapely. Na prvních dvou deskách mě banjo Michala Wawrzyczka překvapilo hodně - myslím tím "co hraje", teď už to beru jako osvědčenou kvalitu a samozřejmost. Občas slyšíte, že k jeho učitelům patřili Scott Vestal nebo Ron Block, ve výsledku z toho už leze MW sám s vlastními nápady.
Taky závěrečná "500 Miles" má bezva náladu - to je něco s čím se kapela naučila velice dobře pracovat. Průběžná sekunda ve vokálu před závěrečným zdvihem o ton byla jedním z dalších překvapení - je fajn, že se kluci nebojí ani kroků tímto směrem v aranžování vokálů. To pěkně předvádějí i ve "Voice Of the Bell Upon the Rain".

Další skladby si propátráte sami, nechci ta překvapení vykecat všechna. Je to prostě potřeba slyšet, a víckrát! Celkově: brnkání - skvělé, zpěvy - působivé a slibující další vývoj, včetně vícehlasů. Aranže - podařené, v podehrávkách je promyšlenost, umí používat i další způsoby souhry než prosté střídání doprovod-solo-doprovod.

Výborná kytara Ondry Kozáka by si zasloužila samostatný článek - je nejen špičkový hráč a neúnavný kapelník, ale i ochotný propagátor bluegrassové kytary na webu i v BG listech a všude, kde se dá. Že Lukáš Rytíř jako zpěvák má taky sympatický projev jsem nezapoměl, sami si všimnete. A jako basista to drží rytmicky pohromadě skvěle. V tomto případě s kontrabasem, na předchozím albu mu to i s basovkou šlo moc dobře. No a všichni jsou dobrá parta na jamování - naposledy jsem to zažil ve Strakonicích před týdnem. V takových situacích se pak ukáží i další možnosti v instrumentálním obsazení Křenů.

Zatím stručně jenom tolik. Kdo chce vědět podrobnosti o bookletu, o stopážích, o autorech, kdo komu děkuje a tak - každý šťastný majitel tohoto nového CD to tam všechno najde. Tak ať se Vám líbí! A těším se na příští desku Křenů.

Just The Sky You´re Under - Last Lovely Waltz - Cool Night - Vzpomínky - I Know What It Means To Be Lonesome - Trying Not To Think - Mountain Stream - Kdyby - Falling, Falling, Falling - To co nás trápí - Klaun - Voice Of The Bell Upon The Rain - Píchneš se a co?! - Tmavý kout - 500 Miles

Natočeno, smícháno a masterováno v Sabík Studio, Medveďov (SK), únor - duben 2007, Hudební a zvuková režie, mix, mastering - Peter Szabados, Ondra Kozák, Edice Modrá struna č.4

Blíží se festival Banjo Jamboree a nových nosičů je jak hub po dešti. Kapely se činí, aby se měly čím pochlubit na právě započaté festivalové sezóně. Tak je to i v případě mladého karvinského sdružení Křeni. Tato kapela si již za posledních pár let své místo na hudebním nebi bluegrassu a přidružených žánrů pevně vydobyla a kráčí kupředu mílovými kroky. Tohle zbrusu nové CD je toho neklamným důkazem. Co v něm hudbymilovný posluchač najde? Uslyší perfektně sehranou partu muzikantů, kteří se projevují nevšední instrumentální zručností, perfektní rytmikou, nápaditými aranžemi a celkovou velmi dobrou sehraností. V jejím středu najdeme již zkušené bluegrassové muzikanty, kteří své hudební nadání projevují i v jiných bluegrassových kapelách. Jméno multiinstrumentalisty Ondry Kozáka najdeme na soupisce Petr Brandejs Bandu, Michal Wawrzyczek své banjové umění ukazuje v nové kapele Ralpha Schuta G Runs And Roses. Ale abych neodbíhal od Křenů. Poslední zpráva říká, že se na letošním EWOBu ve Voorthuizenu umístili na 3.místě, což je skvělý počin mezi více jak 40 kapelami z celé Evropy.

Ale zpět k desce. Je dvojjazyčná, zpívá se na ní anglicky a česky. Stylově kapela vychází z modernějšího pojetí bluegrassu a místy (hlavně v česky zpívaných vlastních věcech) se dostává až do jiných sfér jako new acoustic music či newgrassu. Pět členů se podílí na autorské tvorbě, což je v pětičlenném sdružení do určité míry unikum.

Desku rozjíždí autorská věc Ralpha Schuta nazvaná Just The Sky You´re Under a melodicky mi to trochu připomíná věci Tony Rice. Last Waltz Ondry Kozáka má hezké housle, neobvyklou harmonii v refrénu a příjemně se poslouchá. Cool Night Michala Wawrzyczka a Ondry zní jak název napovídá - mrazivě. Působivě tam obzvláště zní banjo. Píseň Vzpomínky dvojice Karel Začal - Josef Hanulík spíše připomíná zhudebněnou báseň a je vystřídána "známou peckou" I Know What It Means To Be Lonesome, která má svižný rytmus a skvělá instrumentální sóla, kde je těžko vybrat, kdo je lepší. A takhle bych to mohl postupně vyjmenovat až do konce. Mně jsou bližší melodické věci, zpívané anglicky, ale na své si přijdou vyznavači komplikovaných instrumentálek a mají tu z čeho vybírat - Mountain Stream Vítka Hanulíka či Píchneš se a co?! Z obou srší kulometná palba tónů v přesném rytmickém sledu. V písni To co nás trápí mě zaujalo krásné Ondrovo kytarové sólo, stejně jako v předchozí skladbě Fallin´, Fallin´, Fallin´.

Písně na desce jsou dobře rozvržené, pomalé věci se pravidelně střídají s rychlejšími. Jak jsem řekl, instrumentální práce kapely je skvělá a značně desce dominuje. Vokálů je tam podstatně méně a zdají se mi být zbytečně moc "zamlžené". Nevím jestli to byl záměr nebo poznaná nutnost, ale každopádně je trochu škoda, že byly jaksi upozaděny. Myslím tím hlavně sborové zpěvy. Na druhou stranu je pravda, že tu nejde pouze o čistě bluegrassovou desku. Každopádně ale jsou zpěvy čisté a ladí. Takže fandům modernějšího pojetí bluegrassu ji vřele doporučuji a nepochybuju o tom, že si své místo na našem hudebním poli najde a získá. Dobrý poslech!

Jste-li bluegrassová skupina z České republiky, stojíte před několika důležitými volbami. Jednou z nich je, zda psát své písničky v angličtině nebo češtině; volba první možnosti s sebou nese určitá rizika, zejména možnost ztrapnit se rušivě neohrabanou a neidiomatickou frazeologií. Na druhé straně použití mateřského jazyka pravděpodobně sníží možnost uplatnění na trhu v anglicky mluvících zemích.

Křeni se rozhodli zkusit psát v angličtině a výsledky jsou skutečně trochu rozpačité (např verš. Like a hungry dog, sitting on the street/All around fog, wondering ´bout your greed). Je ale snadné přehlédnout neohrabaný text, když kapela tak pěkně šlape a její instrumentální schopnosti jsou tak působivé. Všichni hrají skvěle, ale skutečnou hvězdou je banjista Michal Wawrzyczek - jeho hra je zároveň technicky pokročilá i hluboce vkusná, a to by se dalo říct i o harmonické struktuře samotných skladeb tohoto kompletně původního programu. Když zpívají česky, vše do sebe zapadá perfektně. Doporučuji.

Každoročně mě na modrých pláních české a moravské bluegrassové scény něco mile překvapí nebo mimořádně potěší. V oblasti hudby patřící do formátu současného bluegrassu to byla letos bezpochyby deska Leaving Home karvinské skupiny Křeni.

Každá kapela zpravidla získává svoje jméno, svoji tvář, svůj charakteristický sound a své první fanoušky nejprve v regionu svého působení. Tuto etapu ale mají Křeni už dávno za sebou. Existují pět roků (z toho čtyři roky v současné sestavě) a navzdory nízkému věkovému průměru si vydobyli ostruhy slávy jak první deskou s názvem Tohle já znám (2003), tak účastí na prestižních bluegrassových akcích (za všechny například na festivalech EWOB v Hradci nad Moravicí v roce 2003 a v německém Vöhringenu v roce 2004), vítězstvím ve finále předkol Banjo Jamboree v Čáslavi v roce 2004, ale i hezkou řádkou koncertů na hudebních pódiích v tuzemsku, v Polsku a na Slovensku. K proslulosti skupiny zcela určitě přispěje také letos vydaná deska Leaving Home, kterou pravděpodobně už mnozí z vás máte ve sbírce nebo jste přinejmenším slyšeli zpřístupněné mp3 ukázky na webových stránkách www.sweb.cz/bgkreni.

Album vás zaujme od prvního okamžiku už vtipně řešeným bookletem. Ten má ve srovnání s jinými deskami vydanými vlastním nákladem po grafické i obsahové stránce nadstandardní úroveň a obsahuje všechny potřebné informace (některé v dvojjazyčné formě, tedy česky a anglicky) včetně kontaktní adresy. Obal realizoval Nikolas Stergiadis, a protože je potřeba hodnotit každé album jako celek, už v tomto okamžiku získává představovaný titul první body. Zdůrazňuji v této souvislosti, že nejen hudba a jméno interpreta jsou z obchodního hlediska rozhodujícím faktorem pro koupi desky. Svůj díl často sehrává i graficky dobře odvedená práce na obalu.

Hudební materiál na desce je stoprocentně autorský, všechny skladby bez výjimky pocházejí z pera členů kapely, včetně anglických textů, a to ne textů ledajakých. Vzhledem k tomu, že jsou všechny uvedeny na bookletu, není pro kteréhokoli majitele originální desky problém u jednotlivých anglicky zpívaných písniček po překladu posoudit jejich obsahovou kvalitu nebo pochopit jejich smysl. Deska Křenů s anglickými texty si bezpochyby našla a najde své příznivce také v zahraničí, tím spíš, že všichni vokalisté se s anglickou výslovností vyrovnali více než dobře.

Dominantním prvkem vokálů ve všech zpívaných skladbách na albu je sólový neextrémní, neagresivní a tudíž příjemně poslouchatelný baryton Ondry Kozáka. Současný bluegrass neklade tak přísné a vysoké nároky na hlasovou polyfonii, jako tomu je u bluegrassu tradičního, respektive neotradičního, a tak některé skladby jsou sice zazpívány vícehlasně, ale bez použití charakteristického křížení, a řada písniček je odzpívána sólově, což vůbec není na škodu a posunuje to kapelu přesně na to místo, kde jim to stylově sedí nejlépe, tedy poněkud stranou od klasických forem. Na druhou stranu neschází ani decentní bluegrassová vokální harmonie, jako například ve skladbách How Can You Live without Love nebo Troubles on My Mind. Zkrátka a dobře, zpěvu Křenů v angličtině ani v češtině není co vytknout.

Co vás ale na desce ve všech skladbách zaujme především, je brilantní instrumentální sehranost a vysoká technická vyspělost členů kapely, včetně přizvaného hosta na dobro (František Karlický), a promyšlené zaranžování každého tracku. Právě na stavbě některých písniček je znát, že jednotliví muzikanti občas zabrousí také do jiných žánrů (například do folku či swingu), i když jde často jenom o těžko postřehnutelný náznak vlivů z jiných hudebních oblastí. Křeni prostě jako celek fungují výborně a čtyři roky jejich existence v neměnné sestavě jsou znát.

Všechny skladby na albu mají plný zvuk, nástroje vystupují do sól (mnohdy zdvojených) z pevného základu a celkový dojem je bez nadsázky vynikající. Je velmi těžké označit skladby, které jsou mému vkusu nejbližší, protože se mi obsahově líbí celá deska. Ale nejčastěji poslouchám Your Love´s Gone Away, Water in My Shoes, How Can You Live without Love, Troubles on My Mind, z obou česky zpívaných jednoznačně Toulky tmou a z instrumentálek (i ty jsou na albu dvě) Holiday Session, ve které frontman kapely skvěle obsluhuje housle namísto kytary (kterou zde alternuje mandolinista Petr Novák).

Je na místě poznamenat, že také po technické stránce má nosič výborný zvuk. Album se natáčelo, míchalo a masterovalo ve studiu HICON v Popůvkách u Brna a je znát perfekcionistický přístup Svati Kotase, který zde jako hudební a zvukový režisér (za spolupráce Ondry Kozáka) zúročuje své dosavadní bohaté muzikantské zkušenosti. V této souvislosti je na místě konstatování, že bluegrassovou nahrávku patrně nejlépe technicky zvládne studio pod taktovkou jiného bluegrassového muzikanta.

Také celková dramaturgie projektu je vyvážená a deska se příjemně poslouchá od začátku až do konce. Vám, fanoušci solidního bluegrassu a čtenáři, ji doporučuji a já sám se k ní často budu vracet, i když, věřte mi, jsem ji před napsáním této recenze už slyšel nesčíslněkrát…

Křeni, bluegrassová kapela z České republiky, představuje 13 původních skladeb se současným pojetím tradičního bluegrassového cítění. Jejich dovednosti ukazují na hudební zralost vzdálenou jejich věku - soudě podle mladých tváří na obalu CD. Členy kapely jsou Ondra Kozák (kytara, housle, zpěv), Michal Wawrzyczek (banjo), Petr Novák (mandolína, kytara), Lukáš Rytíř (elektrická a akustická basa). Texty jsou v angličtině.

Křeni z Karviné se poprvé dostali do širšího povědomí bluegrassového publika mimo jejich domovské oblasti v roce 2003, kdy vydali svou první desku Tohle já znám (viz BL 5/2003), v roce 2004 už zvítězili ve finále předkol Banjo Jamboree v Čáslavi. Toto vítězství jim mimo jiné přineslo zajištěné místo v programu letošního festivalu EWOB v Holandsku a možnost natočit desku v brněnském studiu Svati Kotase - a Křeni správně pochopili, že nejlíp je obě výhody spojit a mít možnost nabídnout trvalejší vzpomínku i zahraničním návštěvníkům festivalu. Možná i z tohoto důvodu převládá na jejich nové desce na rozdíl od té první angličtina nad češtinou, i když, a to je třeba zdůraznit, je celá deska složena výhradně z původních skladeb členů skupiny.

Složení skupiny se od předchozí desky nezměnilo a nadále ji tvoří frontman Ondra Kozák, který si ke kytaře a vedoucímu zpěvu nově přidal i housle, banjista Michal Wawrzyczek, mandolinista Petr Novák, který přebírá kytaru ve chvílích, kdy Ondra obsluhuje housle, a celou sestavu uzavírá Lukáš Rytíř s baskytarou. V několika skladbách na desce Křenům jako host pomáhá dobrista František Karlický a jeho hra velice zdařile zapadá do celkového zvuku Křenů.

Po instrumentální stránce jsou Křeni opravdu velice kompaktní skupinou, stabilita sestavy se příznivě projevuje na souhře nástrojů a výsledek je skutečně vynikající, hutný, rytmicky přesný, opravdu doslova kapelní zvuk. Pokud byste trvali na škatulkování, pak by se Křeni dali zařadit mezi interprety contemporary bluegrassu. Trochu slabší je vokální stránka, kde je jednoznačně vedoucím zpěvákem Ondra Kozák a ostatní se jen místy přidávají harmonickými hlasy, v několika případech navíc spíše stylem podmalovávání než opravdovým bluegrassovým vokálem. Ondra ale zpívá velice pěkně, navíc s hodně nadprůměrnou anglickou výslovností, k dokonalému dojmu mi u něj chybí snad jen drobnosti ve výrazu a přizpůsobení timingu přirozené dynamice americké bluegrassové angličtiny. Snad díky těmto drobnostem pro moje uši vycházejí nejlépe obě písně v češtině, kde Ondrův zpěv zní zcela přirozeně, moc se mi ale líbí i úvodní Yesterday Was A Strange Day, která mi mimoděk evokovala zpěv mandolinisty Croweovy skupiny New South Dwighta McCalla, Dust On My Heart z autorské dílny Lukáše Rytíře nebo závěrečná Home In Alabama, věnovaná domovské scéně Křenů - karvinskému country klubu toho jména, která musela zahřát u srdce i neúnavného propagátora a organizátora folkové a country muziky v regionu Pepu "Mloka" Grima.

Zvuk nahrávky je výborný a studio HICON a Svaťa Kotas osobně odvedli výbornou práci. Líbí se mi i decentní, ale nápaditý obal, v jehož obsahu kromě potřebných údajů najdou zájemci i texty písniček. Věřím, že Křeni dost kousků prodají už na výletě do Holandska, ale určitě jim ještě nějaké zbydou, a to je šance pro vás.

Se zvědavostí jsem očekával avizovanou zásilku hudebního nosiče od karvinské bluegrassové skupiny Křeni.

Tato mladá ale již zkušená skupina v zimě 2004/05nahrála hudební nosič s názvem "Křeni - Leaving Home". Svůj um svěřili hudebníci Svaťovi Kotasovi a studiu HICON. Do 39 minut hudby se podařilo uspořádat třináct vlastních skladeb. Kapela se za poměrně krátkou dobu 5 let existence dokázala propracovat od patnáctiletých kluků ke kvalitním hudebníkům v bluegrassovém žánru. Po krátkém seznamování se s touto muzikou a získávání hudebních ostruh skupina postupně začala pracovat na úpravách převzatých skladeb a přecházela na vlastní tvorbu, jak se již prezentovali na svém prvním CD vydaném v srpnu 2003. Dnes se již věnují vlastní tvorbě.

Obsazení kapely: …

Je až s podivem, k jakému výkonu se za tak krátkou dobu se svým mládím propracovali. Skupina dává ve své tvorbě přednost převážně anglickým textům, které k tomuto stylu hudby určitě patří, občas si zazpívají i v českém jazyce.

Křeni svým posluchačům nabídli na CD tyto písničky: …

Celé CD je také vokálně dobře zvládnuté. Kvalitní hudba s příjemným pohodovým nádechem posluchače "Křeni-Leaving Home" potěší. Věřím, že přátelé bluegrassu si při poslechu přijdou na své.

Měl bych však jednu připomínku, ale to i pro další kapely. Myslím, že by nebylo špatné do obalu vložit české překlady cizích textů.

Líbí se mi i vtipně udělaný obal tohoto nosiče. Další věc, která mě potěšila - měl jsem možnost těsně po poslechu CD si Křeny vychutnat na Mandolin party a i na pódiu jim to pěkně šlapalo.

Křeni z Karviné pro mě byli jedním z nejpříjemnějších překvapení festivalu EWOB v Hradci nad Moravicí.
Skupina vznikla v roce 2000 a její aktuální složení se ustálilo koncem roku 2001, a tak ačkoli zatím není asi zejména kvůli velkým vzdálenostem příliš známá bluegrassovým posluchačům zejména v Čechách, je to už navzdory nízkému věkovému průměru sehraná konsolidovaná kapela, která se může pochlubit i nespornými úspěchy, mezi nimiž ční dobré umístění na letošní Trampské Portě a cena diváka v předkole Banjo Jamboree ve Sloupnici. První CD skupiny je tedy jen logickým završením jejího dosavadního vývoje.

Kapela si rozhodně nedělá hlavu se zařazením ke konkrétnímu bluegrassovému proudu, podstatné je, aby produkovaná muzika byla jednoznačně bluegrass, což se jí stoprocentně daří. Já osobně bych je řadil nejspíš mezi contemporary skupiny, není to ale podstatné - Křeni mají svůj vlastní sound, který snad díky stejnému nástrojovému obsazení trochu připomíná pražský Vabank Unit, jejich zvuk je konzistentní a osobitý, ať hrají vlastní nebo převzaté skladby a ať zpívají česky nebo anglicky.
Současné složení tvoří kytarista a hlavní zpěvák skupiny Ondra Kozák, na banjo hraje Michal Wawrzyczek, na mandolínu Petr Novák (pozor, neplést se stejnojmenným mandolinistou píseckého Kvintetu!) a sestavu uzavírá Lukáš Rytíř s baskytarou.

Klad této sestavy vidím v naprosté vyrovnanosti instrumentálních výkonů všech členů, a to na velice vysoké úrovni, těžko vyzdvihnout jen někoho z instrumentalistů. Souhra nástrojů přitom nefunguje jen při sólech, ale i v doprovodu.
Již podle názvů je zřejmé, že Křeni střídají české i anglické texty, a pokud zpívají anglicky, je jejich výslovnost bez vážnějších prohřešků. Mně osobně se na albu asi nejvíc líbí vlastní písnička Ondry Kozáka Čas prázdnin, do swingu laděná instrumentálka banjisty Michala Wawrzyczka Ulma's Breakdown a z těch anglicky zpívaných pak osobité netradiční aranžmá tradicionálu Little Maggie.
Zvuková kvalita nahrávky je výborná, i když se trochu nemohu ubránit pocitu, že zřejmě "dávání si pozor" při nahrávání maličko ubralo na drivu, kterým mě Křeni zaujali při svém festivalovém vystoupení, líbí se mi i výtvarné zpracování obalu s fotografií ve stylu "Men In Black".
Ale abych jen nechválil, chybí mi uvedení původních názvů skladeb přetextovaných do češtiny a v několika případech mi připadá nepřesné určení autorů původních verzí.

Křeni jsou velice perspektivní kapela, jejich deska je výborná, a já věřím, že v budoucnu se s nimi budeme na festivalech a koncertech po celé vlasti setkávat častěji.

Mladá bluegrassová kapela Křeni z Karviné vytvořila první CD.

I když je určeno spíš pro účely propagační, formátem jde o klasický neošizený nosič obsahující čtrnáct skladeb. Dílem jde o bluegrassové standardy, včetně tak známých opusů jako Mama Don´t Allow či Sitting On The Top Of The World, dílem o vlastní texty na klasiku, v jednom případě pak o původní instrumentálku.

Zahráno je vše pěkně, čistě, stylově, kvartet v klasickém složení (kytara, banjo, mandolína, baskytara) se nesnaží hranice bluegrassu překračovat, ale v rámci žánru snese i přísná kritéria, která se u nás na tuto hudbu kladou. Velmi slušné jsou i vícehlasé zpěvy (pochopitelně nemůžete hledat skutečně vyzrálý bas u mladíků kolem dvacítky), vedoucí hlas ve většině skladeb (Ondra Kozák) je příjemný a hladký. České texty nejsou nijak světoborné, ale v muzice neruší a jsou dobře nafrázované.

Černobílý obal dobře doplňuje dojem z mírně retro pocitu, který z desky máte. Stojí za poslech.

Překlad:

Poté, co Lillka Pavlak tak básnila o této kapele, obdržel jsem toto CD k recenzi a musel přiznat: Máme zde absolutně tradiční skupinu, tradiční a známé bluegrassové hity prezentované téměř výhradně v češtině. Instrumentální a vokální virtuozita čtyř mladičkých muzikantů je působivá. Věnují se již od roku 2000 tradiční muzice a vystupují podle toho také v oblecích a nejraději s jedním mikrofonem. Je ale slyšet, že tito umělci budou mít také k současné muzice co říct (a zahrát).